Buquoyská zlacená zbroj

Buquoyský archiv

     V přední veži hradu se nalézá buquoyský archiv, doložený již v 18. století. Jedná se o jedinou autentickou místnost na hradě, která má dnes, stejně jako v dobách minulých, prezentovat a připomínat slávu jednoho šlechtického rodu. Buquoyové založili svůj rodový archiv jednak jako místo pro uchovávání významných písemností - smluv, korespondence, kronik a dalších důležitých dokumentů, ale také jako síň slávy a místo paměti svého rodu. V archivu jsou uloženy hmotné památky na jednotlivé členy rodiny, především Karla Bonaventuru Buquoye, který ns straně císaře bojoval v bitvě na Bílé Hoře. Jedná se například o prapor z bitvy u Záblatí, praporec z bitvy na Bílé Hoře, klíče, které generálovi předávala podmaněná města, maršálskou hůl a zlacenou zbroj. 

Zlacená zbroj

     Podle tradice i různých dokladů je tato zbroj připisována Karlu Bonaventurovi Buquoyovi, který ji měl údajně dostat jako dar od císaře Ferdinanda II. v roce 1620 po bitvě na Bílé Hoře. O této zbroji jakožto daru jsou zmínky ve starších archivních materiálech, je však téměř jisté, že tato zbroj se nedochovala a byla v době romantismu s jeho oblibou v rodových tradicích nahrazena zbrojí novou, čemuž napovídá i následující skutečnost. K současné zlacené zbroji patří plátová zbroj, kruhový štít a halapartna. Skutečnost, že by generalisimus císařských vojsk chodil s halapartnou, která byla zbraní pěchoty, je více než nepravděpodobná.

     V roce 1973 byla zbroj restaurována, bohužel však podle tehdejších zvyklostí. Odrezování kyselinou fosforečnou zapříčinilo i ztrátu zbytků zlaceného dekoru a zšednutí a zmatnění povrchu, což ale napravilo druhé restaurování v roce 1992, které ještě mimo jiné vyjevilo velmi důležité okolnosti. Na zbroji byly objeveny zbytky plátkového zlata, což dovolilo při restaurování použít původní technologii a zároveň posílilo podezřeí, že zbroj byla vyrobena až v době romantismu, protože zbroje pro polní použití se zlatily odolnějším způsobem - v ohni.

     Velmi zajímavé jsou motivy použité na výzdobu kyrysu, které mají úzký vztah k význačným okamžikům života Karla Bonaventury Buquoye. Klečící Ferdinand II. se modlí za záchranu Habsburského domu při povstání vídeňských protestantů v roce 1618 a motiv dotváří zázračný obraz Pany Marie a bitevní scény představující bitvu na Bílé hoře.